Ten Minutes Older: The Trumpet



    Režie:
    Kaige Chen    
    Víctor Erice    
    Werner Herzog    
    Jim Jarmusch    
    Aki Kaurismäki    
    Spike Lee    
    Wim Wenders    

    Scénář:
    Víctor Erice    
    Werner Herzog    
    Jim Jarmusch    
    Aki Kaurismäki    
    Tan Zhang    
    Wim Wenders    



    INFO: Dalších deset minut je film, ojedinělý projekt v dějinách světové kinematografie, o jednom z nejzajímavějších námětů, kterým je ČAS.
- povídka Dvanáct mil do Trony (režie Wim Wenders) Hrdinou příběhu vyprávěného podle svého autora ve znamení "tří R" - relativity času, rock'n rollu a cesty (road) – je muž středních let Bill (Charles Esten), který v autě křižuje rozpálenou poušť kdesi v Novém Mexiku. Ze smrtícího zajetí civilizačního běsu zrychlujícího uplývající čas hrdinu vysvobodí až dívka Kate, kterou potkává na křižovatce silnic i svého života. povídka 100 Neviditelných květin (režie Čchen Kchaj-ke) Starý muž (Yuanzheng Feng) požádá partu mladých stěhováků, aby mu pomohla přestěhovat jeho věci. Na místě se však zjistí, že staříkův domeček na předměstí vzal i se zařízením kompletně za své při asanaci staré čtvrti. Stařík však své věci stále vidí na původních místech. Přesvědčí zprvu otrávené muže, aby s ním sdíleli jeho vizi, v níž se ve vzpomínkách vrací do rozkvetlého jara svého mládí.
- povídka Int. Přívěs. Noc (režie Jim Jarmusch) Herečka (Chlöe Sevignyová) uprostřed natáčení nejmenovaného hollywoodského retrofilmu chce využít desetiminutovou pauzu v obytném přívěsu k tomu, aby si zakouřila a poslechla si vážnou hudbu. Její odpočinkovou pauzu ovšem neustále přerušují nejrůznější vetřelci: maskérka, kostymér, asistent přinášející jídlo...
"Čas je cosi jako řeka událostí a dravý proud. Neboť sotvaže se co objeví, už to uchvátí, a už přináší něco jiného, co také odnese." (Marcus Aurelius Antonius, Hovory k sobě, IV, 42)
Slova římského klasika, která si sedm autorů povídkového snímku Ten Minutes Older: The Trumpet zvolilo jako motto, dobře vystihuje podstatu tohoto výjimečného filmového díla. Každý ze světově proslulých režisérů pocházejících z nejrůznějších částí světa - Aki Kaurismäki z Finska, Jim Jarmusch a Spike Lee z USA, Wim Wenders a Werner Herzog v Německa, Čchen Kchaj-ke z Číny a Víctor Erice ze Španělska - přijal s radostí výzvu natočit jeden příběh na téma času. Čas je jedním z prvků, které určují lidský život: na jedné straně mu dává perspektivu a naději a posunuje jej kupředu, na druhé straně ho naplňuje melancholií za nenávratně uplynulými událostmi a pronásleduje ho vidinou konečnosti a marnosti všeho snažení tváří v tvář věčnosti. Jedinou jistotou se jeví přítomnost, která je ovšem zase prchavě pomíjivá. Jedním z prostředků, jak uchovat přítomný okamžik,je film. Ten dokáže dokumentárním způsobem zaznamenat události - ať už důležité či zdánlivě bezvýznamné - a zároveň uměleckými prostředky ztvárnit lidské sny, touhy, traumata či posedlosti do podoby příběhů. Film umožňuje čas zobrazit - zkrátit ho nebo prodloužit, a tím vzdorovat neměnnému řádu, kterým neústupný Chronos spoutává lidský život. Právě v tomto smyslu pojali svůj úkol autoři, z nichž každý byl na jedné straně přísně omezen prostorem deseti minut, na druhé straně však dostal naprostou tvůrčí svobodu. Zadání splnil každý z tvůrců zcela odlišným, jedinečným způsobem. To umožňuje ocenit bohatost a šíři, v nichž se dokáže současný umělecký film vyjadřovat k problémům lidské existence - zrození, smrti, lásce, kráse, pomíjivosti náhodného okamžiku a osamělého lidského individua, ale i k věčnosti mýtu, moci historie a její manipulovatelnosti. Sedm povídek vypráví také o odvaze postavit se zdánlivě nezměnitelnému osudu a vybojovat si na něm místo pro svůj sen. V mezihrách oddělujících jednotlivé povídky se prosazuje metafora plynoucí vody a "hudební" prvek obsažený už v názvu (variace na hudební motiv Paula Englishbyho uslyšíme v podání trumpetisty Hugha Masakely). Prostřednictvím podpisů jednotlivých tvůrců je zdůrazněn autorský charakter projektu. Příspěvky tvůrců, které dohromady svazuje generační spřízněnost, chápání filmu jako prostředku uměleckého vyjádření a v mnohých případech i předchozí spolupráce, se liší snad ve všech myslitelných kritériích. Žánrově zde najdeme komorní příběh o lidské odvaze změnit k lepšímuvlastní osud (Aki Kaurismäki), minimalistickou etudu uzavřenou do malého prostoru, která se obejde beze slov (Jim Jarmusch), road movie (Wim Wenders), melodrama o odvaze měnit své sny v realitu (Čchen Kchaj-ke), obrazovou esej na téma zrození a smrti (Víctor Erice) či dokument (ať už politicky angažovaný - Spike Lee, nebo poetický – Werner Herzog). Jednotlivé povídky se liší i po formální stránce: Erice a Jarmusch využili metaforičnosti černobílého filmového materiálu a Wenders si naopak pohrál s barvami a computerovou animací. Čchen Kchaj-ke zase využil možností kontrastu hraného a kresleného filmu. Každý z autorů, kteří jsou (až na Čchen Kchaj-kea) zároveň scenáristy svých povídek, si s sebou do společného projektu přinesl nejen vlastní poetiku a svébytný vnitřní rytmus, ale přivedl do něj i své oblíbené spolupracovníky. V těsné blízkosti důvěrně známých jmen a tváří z Kaurismäkiho filmařské "rodiny" (kameraman Timo Salminen, herci Markku Peltola a Kati Outinenová) či z Jarmuschova tvůrčího zázemí (kameraman Frederick Elmes) se ovšem ocitají zajímavé, avšak méně známé herecké osobnosti (Jarmusch originálním způsobem využívá charisma křehké Chlöe Sevignyové známé z filmů Gummo, Chlapi nepláčou či Americké psycho). Syrovou opravdovostí působí neherci (povídky Čchena Kchaj-kea a Víctora Ericeho) či protagonisté, kteří tváří v tvář devastujícímu osudu nemají šanci vzdorovat své bezejmennosti (příslušníci zanikajícího indiánského kmene z dokumentu Wernera Herzoga). Jejich nejistota kontrastuje s mnohomluvnou sebejistotou, kterou si navykli do kamery předvádět lidé okolo politiky (povídka Spikea Leea. Autoři filmu nás zavádějí do nejrůznějších prostředí a míst: sluncem rozpálená poušť se stala dějištěm příběhu Wima Wenderse, Aki Kaurismäki své hrdiny představuje v tradičním koloritu "věčné" finské zimy zasahující jakoby i do nevlídných interiérů a lidských duší. Jim Jarmusch zastihuje svou herečku Made in Hollywood ve chvíli tichého odpočinku ve sněhem obklopeném přívěsu a Čchen Kchaj-ke vrací svéhozestárlého hrdinu do idylicky rozkvetlého jara jeho mládí na předměstí Pekingu. Víctor Erice svůj příběh o ohrožené budoucnosti situoval na venkovskou farmu na počátku 40. let a Spike Lee se za svou výpovědí o zmanipulovaných volebních výsledcích ponořil hluboko do medializovaného industriálního prostoru. Werner Herzog se zase pro svou výpověď o devastaci starobylé indiánské kultury vypravil do zelených hlubin jihoamerického deštného pralesa.
Film Ten Minutes Older: The Trumpet byl uveden na MFF v San Sebastianu a je součástí diptychu, který doplňuje prakticky současně natočený, stejně koncipovaný projekt s obdobně "hudebním" názvem Ten Minutes Older: The Cello. Na něm se - opět v rámci koprodukčně poměrně komplikovaně zajištěného projektu - podíleli další světově významní tvůrci – Bernardo Bertolucci, Claire Denisová, Mike Figgis, Volker Schlondorff, Jean-Luc Godard, István Szabó, Michael Radford a rovněž český režisér Jiří Menzel. Snímek byl uveden na MFF v Torontu.
Diptych je věnován trojici filmařů, kterým jeho autoři chtějí svým dílem vzdát hold: Chrisi Markerovi, Jurisi Podnikesovi a Hertzi Frankovi.

    FOTOGALERIE...

    RECENZE...

    VLOŽIT KOMENTÁŘ...

    TITULKY...




na začátek stránky

katalog filmů
režiséři

hlavní stránka


    Český název:
    Dalších deset minut

    Originální název:
    Ten Minutes Older: The Trumpet

    Kamera:
    Frederick Elmes
    Ángel Luis Fernández
    Chris Norr
    Phedon Papamichael
    Vicente Ríos
    Timo Salminen
    Olli Varja
    Shu Yang

    Střih:
    Joe Bini
    Mathilde Bonnefoy
    Barry Alexander Brown
    Julia Juaniz
    Aki Kaurismäki
    Fang Li
    Jay Rabinowitz

    Hudba:
    Paul Englishby

    Hrají:
    Markku Peltola
    Kati Outinen
    Marko Haavisto
    Ana Sofia Liano
    Pelayo Suarez
    Chloë Sevigny
    Yuanzheng Feng
    a další ...

    Minutáž:
    92

    Země:
    Španělsko/VB/Německo/Finsko/Čína/Nizozemí

    Rok vzniku:
    2002