ANTONIONI, Michelangelo

Biografie:

  nar. 29. září 1912  
  v Ferrara, Emilia-Romagna, Itálie

MICHELANGELO ANTONIONI se narodil 29. září 1912. Vedle F. Felliniho a L. Viscontiho třetí z velkých režisérů italské kinematografie 60. let, kritik společnosti blahobytu, analytik odcizení, zobrazující ve svých filmech nejistotu a pochybnosti moderního člověka. Byl formován jako filmový kritik a scénarista v prostředí neorealistů, debutoval sérií dokumentů v letech 1943-50. V prvních hraných filmech Kronika jedné lásky (1950) a Poražení (1953) už projevil sklon k netradičnímu vyprávění, ale teprve v Přítelkyních (1955), portrétu několika žen ze světa módy, natočeném podle novely Cesara Paveseho, našel své hrdiny - neurotické, neklidné a nespokojené ženy. Vyrůstal v bohaté mešťanské rodině, vychováván výhradně ženami a jejich charakterům dobře rozumí. Do buržoázního prostředí situuje téměř všechny své filmy s vyjímkou Výkřiku (1957), jehož hrdinou je dělník, ale jeho tragický příběh zrazené lásky se spíš podobá příběhům zakomplexovaných intelektuálů a příslušníků vyšších vrstev z následujících děl
Málokterý film vyvolal tolik rozruchu jako Dobrodružství - na festivalu v Cannes v r. 1960 byl vypískán, jen hrstka kritiků pochopila novátorství jeho jazyka. Režisér v něm podobně jako A. Resnais ve filmu Hirošima, má láska nahradil chronologické vyprávění popisem citové prázdnoty svých hrdinů. Všední události - mladý bohatý muž se po záhadném zmizení své milenky sblíží s její přítelkyní - řadí vedle sebe, bez vnější souvislosti, nepoužívá ani retrospektiv, ani paralelní montáže, ani ostrého střihu, záběry spojuje zcela jednoduše prolínáním (interpunkce), popírá pravidla o dramatické délce záběrů. Jsou většinou velmi dlouhé, často přes 100 m, se složitými jízdami (pohyby) kamery, která krouží kolem postav, a vytváří tak montáž uvnitř záběru. Antonioni se způsobem vyprávění maximálně přiblížil moderní literatuře, dokázal, že se film nemusí spokojit s vnějším popisem událostí, ale může nahlédnout do lidské duše. Následující tři filmy tvoří s Dobrodružstvím volnou tetralogii, soustředěnou na moderní ženu, již dala svou tvář Monica Vittiová. Děj v nich ustupuje popisu pocitů a vědomí lidí, jejichž citové vztahy v odcizeném světě ochladly, ať už je to Noc (1960), kde vedle M. Vittiové hraje J. Moreauová a M. Mastroianni nebo Zatmění (1962) s A. Delonem jako partnerem M. Vittiové. Nejpůsobivějším dílem z tetralogie citů je Červená pustina (1964); režisér v ní na postavě mladé neurotizované ženy analyzuje odcizení člověka v přetechnizované společnosti, v níž už není místo pro přirozené lidské vztahy stejně jako pro přírodu. Antonioni dramatickým způsobem pracuje s barvou, ze záběrů přeindustrializovaného města čiší jedovatá barevnost, ve snaze zachytit co nejpřesněji pocity své hrdinky dokonce měnil barvy předmětů a přírody (nechal přestříkat les šedou barvou popílku).
V následujících letech Antonioni působil za hranicemi Itálie. Anglické kinematografii patří Zvětšenina (1966), příběh módního fotografa, který náhodně zachytí objektivem svého aparátu situaci, v níž mohlo dojít k vraždě. V USA realizoval Zabriskie Point (1969), film v němž se snažil proniknout do podstaty hnutí mladých revoltujících Američanů. Po dokumentu o Číně vytvořil mezinárodní produkci s americkým hercem J. Nicholsonem působivý film o člověku, který z nespokojenosti s vlastním životem přijme totožnost mrtvého muže, nazvaný Povolání: reportér (1974). Po letech se opět sešel se svou herečkou M. Vittiovou při práci na televizní adaptaci Cocteauovy divadelní hry Dvojhlavý orel o zavraždění rakouské císařovny nazvané Tajemství Oberwaldu (1979). Pátrání po jedné ženě (1982), příběh režiséra hledajícího představitelku pro svůj budoucí film, je do jisté míry souhrnem dosavadní Antonioniho tvorby.
na začátek stránky

katalog filmů
režiséři

hlavní stránka

Filmografie:

[2004] Eros
[2001] Filo pericoloso delle cose, Il
[2001] Just to Be Together
[1995] Al di la delle nuvole (Za mraky)
[1993] Noto, Mandorli, Vulcano, Stromboli, Carnevale [1989] Kumbha Mela
[1989] 12 registi per 12 citta
[1982] Identificazione di una Donna (Pátrání po jedné ženě)
[1979] Mistero di Oberwald, Il (Tajemství Oberwaldu)
[1974] Professione: reporter (Povolání: reportér)
[1972] Chung Kuo
[1969] Zabriskie Point
[1966] Blowup (Zvětšenina)
[1965] Tre volti, I (Tři tváře)
[1964] Deserto rosso, Il (Červená pustina)
[1962] Eclisse, L' (Zatmění)
[1960] Avventura, L' (Dobrodružství)
[1960] Notte, La (Noc)
[1958] Nel segno di Roma
[1957] Grido, Il (Výkřik)
[1955] Amiche, La (Přítelkyně)
[1953] Amore in citta, L'
[1953] Signora senza camelie, La
[1953] Vinti, I (Poražení)
[1950] Cronaca di un amore (Kronika jedné lásky)
[1950] Funivia del faloria, La
[1950] Uomini in piú
[1950] Villa dei mostri, La
[1949] Amorosa menzogna, L'
[1949] Bomarzo
[1949] Ragazze in bianco
[1949] Sette canne, un vestito
[1949] Superstizione
[1948] Nettezza urbana
[1948] Oltre l'oblio
[1948] Roma-Montevideo
[1943] Gente del Po